Kruhovou komunikaci jsme si vybrala, vlastně abych byla přesná kruhová komunikace si vybrala mě.
Pamatuji si, jako by to bylo dnes.
V době proměny se událo spousty změn v těle, mém smýšlení i cítění. Spousty nového, ale vzhledem k tomu, že proměna byla postupná a s odborným vysvětlením terapeuta, co se mi vlastně děje, začala jsem postupně žít JINAK a přijímat vše, co mi život přináší. Nebyla to vždy procházka růžovou zahradou, ale věřte mi, stálo to a stále stojí za to.
CÍTILA jsem velkou potřebu sdílení...
Měla jsem les, kam jsem vyběhla vždy, když jsem cítila potřebu se nadechnout. Taky jsem cítila, že les je místo, kde je vše v pořádku...všude ticho, jen zvuky přírody, které mi dávají pocit bezpečí, klidu a míru.
A v tom mi přišel nápad, kruhového sdílení například u ohně. Více jsem v tu dobu myslela na ženskou skupinu, asi proto, že já sama jsem procházela prožitky týkající se více ženských témat. Cítila jsem v sobě jak obrovský smysl to může mít, když budeme společně sedět v kruhu a jen tak otevřeně každá z nás přidá svůj příběh, pohled, vnímání, cítění, otevře se bolestem, která v sobě ukrývá, aniž by ji kdokoliv soudil, hodnotil a nebo dával nevyžádané rady. Jen s tím sdílením být v tichu a nechat doznít jeho esenci, která může být inspirací, přínosem pro jinou ženu. Jakoby se skládaly puzzle a každý příběh se stal součástí celku, aby obraz mohl být celý. To bylo moje první volání kruhové komunikace.